Katalog výstavy
Národní technické muzeum, Praha 2025, rozměr 245×315 mm, 325 s., bar., ISBN 978-80-7037-444-3
Katalog k Výstavě „Co stvořilo železnici, co stvořila železnice“ zpřístupněné v Národním technickém muzeu od října 2025 do srpna 2026 provádí návštěvníky dějinami železniční dopravy originálním způsobem, se zaměřením na vybraná období a fenomény, které formovaly její podobu. Neomezuje se pouze na „dvě stě let železnice“, které si svět v roce 2025 připomíná s odkazem Stockton & Darlington Railway v severní Anglii, která se po otevření v roce 1825 stala první veřejnou železnicí na světě s (byť pouze částečným) parním provozem. Ani oněch dvě stě let ostatně výstava nepojímá důsledně chronologickým a vyčerpávajícím způsobem. Ve snaze zachytit předpoklady a počátky kolejové dopravy putuje výrazně hlouběji do minulosti, před bájný rok 1825, a období nástupu nových technologií (elektrický a dieselový pohon, elektronické zabezpečovací systémy, příchod výpočetní techniky ad.) zdůrazňuje jen letmo.
Struktura katalogu sleduje obdobnou logiku. Místo chronologického vyprávění se soustředí na vybraná témata a fenomény, které zkoumá hlouběji a zasazuje je na pomyslnou nit příběhu, který v jiných detailech a z mnoha jiných úhlů již dříve popsali jiní autoři, jejichž práci cituje a dále rozvíjí. Výsledkem je poutavý a v lecčems nový pohled na tento klíčový modernizační fenomén uplynulých staletí.
Adam Horký se ve své stati věnuje dějinám cest na území českých zemí a zákonitostem jejich vedení. Konstatuje, že směr cest odjakživa závisel na přírodních podmínkách a že klíčovou roli v plánování cest hrál terén a výskyt vody v krajině. Železnice a doba, která ji pomohla stvořit, si s přírodními podmínkami dokázaly poradit výrazně lépe a znamenaly skutečně zlomový předěl ve vztahu člověk – příroda. To, co změna tohoto vztahu pro člověka a jeho vnímání světa znamenala, je obsahem další části kapitoly.
Alena Borovcová seznamuje čtenáře s železničním stavitelstvím a architekturou jakožto novým a svébytným oborem, který se vyvinul ze specifických provozních potřeb dráhy a musel se v několika málo desetiletích etablovat do podoby plně funkčního a typizovaného systému, jehož na první pohled rozpoznatelné prvky s obdivem sledujeme na nádražích a podél tratí dodnes. Speciální pozornost věnuje reprezentativním nádražním stavbám ve velkých městech, které udivovaly svou nákladností a velkolepostí.
Michal Novotný se ve své studii zaměřil na každodenní vztah jednotlivce a železnice, zejména v období prvních sta let její existence. Snažil se přiblížit nálady, se kterými se první železnice setkávala v českých zemích v počátcích výstavby i za již rozvinutého provozu. Celkový dojem společnosti by se dal zjednodušeně shrnout jako počáteční nedůvěra a obava z neznámého, která ale byla záhy nahrazena akceptací a „věčnou“ kritikou provozu, kterou je možné – přirozeně vedle lásky k fenoménu železnice – sledovat až do současnosti. V jednotlivých pasážích se autor zaměřil na problematiku cestujících, zaměstnanců dráhy – strojvůdce a konduktéra, rychlosti cestování, fenomén nehod i národnostní konflikty na rakouské železnici.
Ivo Mahel popisuje, co vše bylo nutné vymyslet a propojit, aby vzniklo železniční vozidlo jako spolehlivý a funkční celek schopný denně převážet materiál a cestující na velké vzdálenosti. Začíná popisem jízdní dráhy (kolejový spodek a svršek), aby pak postupně srozumitelným a poutavým způsobem představil jednotlivé technické celky železničních vozidel a jejich vývoj. Zaměřuje se zejména na postupné zvyšování pohodlí jízdy a kapacity vozů, ať už představením nových technologií (pevnější materiály, kvalitnější vypružení), nebo postupným zvyšováním kvality vnitřního vybavení osobních vozů, od těch s dřevěnými lavicemi a bez záchodu až po pohodlné rychlíkové a salonní vozy počátku dvacátého století.
Tomáš Konopáč poutavě provází čtenáře obtížným a pro minulost i současnost železnice klíčovým tématem řízení a zabezpečení dopravy. Vysvětluje, proč musí být provoz na dráze podřízen neustálému dohledu, jak se tento dohled v minulosti zlepšoval, ale také kde a proč selhával. Popisem jednotlivých uzlových bodů v systému zabezpečení drážní dopravy skládá komplexní a vnitřně provázaný obraz železnice na hrbolaté cestě k jednomu z nejbezpečnějších druhů pozemní dopravy současnosti.
Originální a v našem prostoru nepříliš známý pohled na železnici nabízí kapitola o jejím odrazu v českojazyčné literatuře, jejímž autorem je Michal Špína. Na příkladech textů krásné literatury od domácích autorů z období 19. a počátku 20. století vykresluje pestrou směsici pohledů na fenomén železnice, která na sebe brala podobu někdy idylického, jindy podvratného, občas tragického univerza, do něhož autoři prózy i poezie umisťovali životy a osudy svých hrdinů a dnešnímu čtenáři skrze ně podávají zprávu o tom, že představy o železnici mohou být mnohé, jen ne jednotvárné a předvídatelné.
* Údaje takto označené jsou povinné a je třeba je vždy vyplnit.
* Údaje takto označené jsou povinné a je třeba je vždy vyplnit.
Katalog výstavy
Národní technické muzeum, Praha 2025, rozměr 245×315 mm, 325 s., bar., ISBN 978-80-7037-444-3
Katalog k Výstavě „Co stvořilo železnici, co stvořila železnice“ zpřístupněné v Národním technickém muzeu od října 2025 do srpna 2026 provádí návštěvníky dějinami železniční dopravy originálním způsobem, se zaměřením na vybraná období a fenomény, které formovaly její podobu. Neomezuje se pouze na „dvě stě let železnice“, které si svět v roce 2025 připomíná s odkazem Stockton & Darlington Railway v severní Anglii, která se po otevření v roce 1825 stala první veřejnou železnicí na světě s (byť pouze částečným) parním provozem. Ani oněch dvě stě let ostatně výstava nepojímá důsledně chronologickým a vyčerpávajícím způsobem. Ve snaze zachytit předpoklady a počátky kolejové dopravy putuje výrazně hlouběji do minulosti, před bájný rok 1825, a období nástupu nových technologií (elektrický a dieselový pohon, elektronické zabezpečovací systémy, příchod výpočetní techniky ad.) zdůrazňuje jen letmo.
Struktura katalogu sleduje obdobnou logiku. Místo chronologického vyprávění se soustředí na vybraná témata a fenomény, které zkoumá hlouběji a zasazuje je na pomyslnou nit příběhu, který v jiných detailech a z mnoha jiných úhlů již dříve popsali jiní autoři, jejichž práci cituje a dále rozvíjí. Výsledkem je poutavý a v lecčems nový pohled na tento klíčový modernizační fenomén uplynulých staletí.
Adam Horký se ve své stati věnuje dějinám cest na území českých zemí a zákonitostem jejich vedení. Konstatuje, že směr cest odjakživa závisel na přírodních podmínkách a že klíčovou roli v plánování cest hrál terén a výskyt vody v krajině. Železnice a doba, která ji pomohla stvořit, si s přírodními podmínkami dokázaly poradit výrazně lépe a znamenaly skutečně zlomový předěl ve vztahu člověk – příroda. To, co změna tohoto vztahu pro člověka a jeho vnímání světa znamenala, je obsahem další části kapitoly.
Alena Borovcová seznamuje čtenáře s železničním stavitelstvím a architekturou jakožto novým a svébytným oborem, který se vyvinul ze specifických provozních potřeb dráhy a musel se v několika málo desetiletích etablovat do podoby plně funkčního a typizovaného systému, jehož na první pohled rozpoznatelné prvky s obdivem sledujeme na nádražích a podél tratí dodnes. Speciální pozornost věnuje reprezentativním nádražním stavbám ve velkých městech, které udivovaly svou nákladností a velkolepostí.
Michal Novotný se ve své studii zaměřil na každodenní vztah jednotlivce a železnice, zejména v období prvních sta let její existence. Snažil se přiblížit nálady, se kterými se první železnice setkávala v českých zemích v počátcích výstavby i za již rozvinutého provozu. Celkový dojem společnosti by se dal zjednodušeně shrnout jako počáteční nedůvěra a obava z neznámého, která ale byla záhy nahrazena akceptací a „věčnou“ kritikou provozu, kterou je možné – přirozeně vedle lásky k fenoménu železnice – sledovat až do současnosti. V jednotlivých pasážích se autor zaměřil na problematiku cestujících, zaměstnanců dráhy – strojvůdce a konduktéra, rychlosti cestování, fenomén nehod i národnostní konflikty na rakouské železnici.
Ivo Mahel popisuje, co vše bylo nutné vymyslet a propojit, aby vzniklo železniční vozidlo jako spolehlivý a funkční celek schopný denně převážet materiál a cestující na velké vzdálenosti. Začíná popisem jízdní dráhy (kolejový spodek a svršek), aby pak postupně srozumitelným a poutavým způsobem představil jednotlivé technické celky železničních vozidel a jejich vývoj. Zaměřuje se zejména na postupné zvyšování pohodlí jízdy a kapacity vozů, ať už představením nových technologií (pevnější materiály, kvalitnější vypružení), nebo postupným zvyšováním kvality vnitřního vybavení osobních vozů, od těch s dřevěnými lavicemi a bez záchodu až po pohodlné rychlíkové a salonní vozy počátku dvacátého století.
Tomáš Konopáč poutavě provází čtenáře obtížným a pro minulost i současnost železnice klíčovým tématem řízení a zabezpečení dopravy. Vysvětluje, proč musí být provoz na dráze podřízen neustálému dohledu, jak se tento dohled v minulosti zlepšoval, ale také kde a proč selhával. Popisem jednotlivých uzlových bodů v systému zabezpečení drážní dopravy skládá komplexní a vnitřně provázaný obraz železnice na hrbolaté cestě k jednomu z nejbezpečnějších druhů pozemní dopravy současnosti.
Originální a v našem prostoru nepříliš známý pohled na železnici nabízí kapitola o jejím odrazu v českojazyčné literatuře, jejímž autorem je Michal Špína. Na příkladech textů krásné literatury od domácích autorů z období 19. a počátku 20. století vykresluje pestrou směsici pohledů na fenomén železnice, která na sebe brala podobu někdy idylického, jindy podvratného, občas tragického univerza, do něhož autoři prózy i poezie umisťovali životy a osudy svých hrdinů a dnešnímu čtenáři skrze ně podávají zprávu o tom, že představy o železnici mohou být mnohé, jen ne jednotvárné a předvídatelné.
