Praha 2023; 120 s., ISBN 978-80-7037-418-4 (online ; pdf)
Současná politická a společenská rétorika se často točí kolem pojmu inovací, kolem změn a společenského pokroku, které jsou následkem inovativních řešení, vědeckých objevů a technologického zlepšení. Z takové debaty se nám však často vytrácí důležitý kontext – společenské, ekonomické a vědecké předpoklady a souvislosti, které provázely velké změny, mechanismy, jimiž byly poznatky šířeny a předávány, a často také konkrétní jednotlivci, s nimiž jsou spojeny a bez nichž by k podobným průlomům nemuselo také dojít. Inovace, tento myšlenkový konstrukt, který volným užíváním dnes často spojuje či kombinuje okolnosti vzniku, šíření, aplikace a akceptování technologické či vědecké změny, se staly podobnou měrou požadavkem doby, jako modlou, která má přinášet ekonomický růst, zlepšení životních podmínek, pokrok v objevování zákonitostí světa, a obecný rozvoj. V tomto ohledu se přitom stává podobně vyprázdněnou součástí kulturního kánonu jako mnohé další velké pojmy, ať jimi míníme Západ nebo sociální spravedlnost. Jedním z cílů této publikace je proto ukázat, co vše a v jakém kontextu mělo v určitém úseku „moderních“ evropských dějin povahu inovativních řešení, změn či průlomů. V poměrně různorodé nabídce krátkých historických příběhů pak záměrně není akcentována rovina čistě technologického či vědeckého pokroku, ale poukazuje se také na inovace související s utvářením moderních forem organizace práce, výroby a financí, se změnami v možnostech a způsobech individuální ekonomické aktivity, nebo aplikací nových nástrojů společenských změn. Často jde o inovace zcela dobové, podmíněné a platné určitým kontextem, tedy zejména epochou a místními okolnostmi, o inovace, které byly v průběhu dějin dávno překonány jinými. Mnohdy je to však právě paradox, který vysvitne při porovnání mezi dnešními řešeními určitých situací a historickými způsoby, co nám pomáhá najít pochopení pro abstraktnější souvislosti a okolnosti společenských jevů. Předložené příběhy chronologicky pojímají úsek od poloviny 13. století do zhruba poloviny éry studené války ve druhé polovině 20. století. Čtenář tak vstupuje bez předchozího uvedení do éry první velké modernizace, která v období schematicky řazeném coby vrcholný středověk, začala v rychlém tempu měnit životní a hospodářské podmínky Evropanů. Důvodem, pro který historici toto období stále častěji označují za první modernizační vlnu, je mimo jiné skutečnost, že zde se o slovo hlásí první aplikace nových způsobů hospodářství, aplikace změn v postupech a technologiích, a s tím spojené proměny společenského uspořádání. Trendy, které již od 13. století můžeme v Evropě pozorovat, se pak umocňují a urychlují s příchodem a šířením renesance. Nový myšlenkový étos a rostoucí kulturní a hospodářská propojenost, kterou nezastavila ani reformace a následné náboženské války, podnítily rychlejší cirkulaci nových poznatků. Nelze v této souvislosti opomenout ani nástup knihtisku, který přinesl nezbytnou podmínku pro šíření a utváření nových poznatků čistě umožněním masové textové komunikace, a nadto sériově vyráběné.
Na rozdíl od ucelených monografií, připomínajících mnohdy mistrovská plátna a velkolepé historické fresky, je tento soubor – při užití oné malířské metafory – spíše sbírkou miniatur. Drobné glosy a sondy do určitých jevů, příběhů úspěchu či neúspěchu, a lidských osudů, nemohou ze své podstaty sloužit k osvětlení a syntetickému výkladu. právě pro postup metodou sondy však mohou pomoci korigovat určité představy a snad i napomoci osobnímu historickému povědomí čtenáře o určité epoše. Z velkých historií často mizí jednotlivé příběhy a sledování drobných nápadů a aktivit. předkládaná práce má tak ambici právě tyto velké celky a velká vyprávění doplnit o ony marginálie, na které často nezbývá prostor – a to s vírou, že i tento úhel pohledu a perspektiva zaměřená na detail si najdou své čtenáře.
00120_Objevitelé_19_12_ukazka_49-50.jpg* Údaje takto označené jsou povinné a je třeba je vždy vyplnit.
* Údaje takto označené jsou povinné a je třeba je vždy vyplnit.
Praha 2023; 120 s., ISBN 978-80-7037-418-4 (online ; pdf)
Současná politická a společenská rétorika se často točí kolem pojmu inovací, kolem změn a společenského pokroku, které jsou následkem inovativních řešení, vědeckých objevů a technologického zlepšení. Z takové debaty se nám však často vytrácí důležitý kontext – společenské, ekonomické a vědecké předpoklady a souvislosti, které provázely velké změny, mechanismy, jimiž byly poznatky šířeny a předávány, a často také konkrétní jednotlivci, s nimiž jsou spojeny a bez nichž by k podobným průlomům nemuselo také dojít. Inovace, tento myšlenkový konstrukt, který volným užíváním dnes často spojuje či kombinuje okolnosti vzniku, šíření, aplikace a akceptování technologické či vědecké změny, se staly podobnou měrou požadavkem doby, jako modlou, která má přinášet ekonomický růst, zlepšení životních podmínek, pokrok v objevování zákonitostí světa, a obecný rozvoj. V tomto ohledu se přitom stává podobně vyprázdněnou součástí kulturního kánonu jako mnohé další velké pojmy, ať jimi míníme Západ nebo sociální spravedlnost. Jedním z cílů této publikace je proto ukázat, co vše a v jakém kontextu mělo v určitém úseku „moderních“ evropských dějin povahu inovativních řešení, změn či průlomů. V poměrně různorodé nabídce krátkých historických příběhů pak záměrně není akcentována rovina čistě technologického či vědeckého pokroku, ale poukazuje se také na inovace související s utvářením moderních forem organizace práce, výroby a financí, se změnami v možnostech a způsobech individuální ekonomické aktivity, nebo aplikací nových nástrojů společenských změn. Často jde o inovace zcela dobové, podmíněné a platné určitým kontextem, tedy zejména epochou a místními okolnostmi, o inovace, které byly v průběhu dějin dávno překonány jinými. Mnohdy je to však právě paradox, který vysvitne při porovnání mezi dnešními řešeními určitých situací a historickými způsoby, co nám pomáhá najít pochopení pro abstraktnější souvislosti a okolnosti společenských jevů. Předložené příběhy chronologicky pojímají úsek od poloviny 13. století do zhruba poloviny éry studené války ve druhé polovině 20. století. Čtenář tak vstupuje bez předchozího uvedení do éry první velké modernizace, která v období schematicky řazeném coby vrcholný středověk, začala v rychlém tempu měnit životní a hospodářské podmínky Evropanů. Důvodem, pro který historici toto období stále častěji označují za první modernizační vlnu, je mimo jiné skutečnost, že zde se o slovo hlásí první aplikace nových způsobů hospodářství, aplikace změn v postupech a technologiích, a s tím spojené proměny společenského uspořádání. Trendy, které již od 13. století můžeme v Evropě pozorovat, se pak umocňují a urychlují s příchodem a šířením renesance. Nový myšlenkový étos a rostoucí kulturní a hospodářská propojenost, kterou nezastavila ani reformace a následné náboženské války, podnítily rychlejší cirkulaci nových poznatků. Nelze v této souvislosti opomenout ani nástup knihtisku, který přinesl nezbytnou podmínku pro šíření a utváření nových poznatků čistě umožněním masové textové komunikace, a nadto sériově vyráběné.
Na rozdíl od ucelených monografií, připomínajících mnohdy mistrovská plátna a velkolepé historické fresky, je tento soubor – při užití oné malířské metafory – spíše sbírkou miniatur. Drobné glosy a sondy do určitých jevů, příběhů úspěchu či neúspěchu, a lidských osudů, nemohou ze své podstaty sloužit k osvětlení a syntetickému výkladu. právě pro postup metodou sondy však mohou pomoci korigovat určité představy a snad i napomoci osobnímu historickému povědomí čtenáře o určité epoše. Z velkých historií často mizí jednotlivé příběhy a sledování drobných nápadů a aktivit. předkládaná práce má tak ambici právě tyto velké celky a velká vyprávění doplnit o ony marginálie, na které často nezbývá prostor – a to s vírou, že i tento úhel pohledu a perspektiva zaměřená na detail si najdou své čtenáře.
00120_Objevitelé_19_12_ukazka_49-50.jpg
