Národní technické muzeum, Praha 2026, rozměr 212×260 mm, 375 s., bar., ISBN 978-80-7037-460-3
Zájem o dějiny nemovitostí patří dlouhodobě k nejběžnějším badatelským tématům v archivech a je hned po genealogii druhým nejčastějším důvodem, proč se badatelé na archivní instituce obracejí. Mezi zájemci se neobjevují pouze jednotlivci, ale také firmy, investoři a veřejné instituce, kteří v souvislosti s koupí či rekonstrukcí nemovitosti usilují o získání původní stavební dokumentace a dalších informací o jejím historickém, zejména majetkoprávním vývoji. Jejich pozornost se od prvotního zájmu o stavební a technickou dokumentaci postupně rozšiřuje na otázky související s bývalými majiteli stavby a obecnější historii zázemí objektu.
Nemovitosti jakožto hmotní nositelé historické paměti mnohdy skrývají mimořádně cenné příběhy, ať již v podobě autorství významných architektů, nebo vazeb na osobnosti kulturního, politického či hospodářského života. Právě tento potenciál archivních pramenů stát se klíčem k „příběhům ukrytým v domech“ byl jedním z hlavních impulzů ke vzniku výstavy realizované ve spolupráci Státního oblastního archivu v Praze a Národního technického muzea (dále jen NTM). Pro účely výstavy byly vybrány reprezentativní příklady nemovitostí situovaných na území Středočeského kraje, přičemž byly primárně využity archivní prameny uložené ve výše jmenovaných institucích.
Chronologický rámec výstavy byl vymezen rokem 1948, který představuje zásadní mezník v dějinách vlastnických vztahů v důsledku znárodňovacích procesů. V odůvodněných případech však bylo toto chronologické hledisko překročeno, aby bylo možné názorněji představit další osudy vybraných staveb, například u obytných domů známých jako Věžáky v Kladně. Významnou roli při přípravě výstavy sehrál Archiv architektury a stavitelství NTM, jehož fondy a sbírky včetně pozůstalostí významných architektů představují zásadní pramen pro poznání stavebních dějin 19. a 20. století.
Záměrem autorů bylo vybrat nemovitosti, které se dochovaly do současnosti, aby návštěvník mohl propojit archivní prameny s konkrétním, fyzicky existujícím objektem a případně jej osobně navštívit. Výjimku tvoří synagoga v Příbrami, jejíž zařazení odráží specifické historické okolnosti spojené s perzekucí židovského obyvatelstva během nacistické okupace a obecně nízkou míru dochování těchto staveb i souvisejících pramenů.
Cílem není podat vyčerpávající přehled všech dostupných archivních zdrojů ani přinést nové vědecké interpretace jednotlivých objektů, ale ukázat možnosti archivního bádání a představit návod, kde lze nalézt základní informace o dané nemovitosti. U každého prezentovaného objektu je proto uveden přehled archivů a použitých pramenů, přičemž pro každou stavbu je zvýrazněn vždy jeden archivní fond či sbírka, která je buď pro daný typ objektu charakteristická, nebo naopak upozorňuje na méně intuitivní, avšak badatelsky přínosný zdroj informací.
* Údaje takto označené jsou povinné a je třeba je vždy vyplnit.
* Údaje takto označené jsou povinné a je třeba je vždy vyplnit.
Národní technické muzeum, Praha 2026, rozměr 212×260 mm, 375 s., bar., ISBN 978-80-7037-460-3
Zájem o dějiny nemovitostí patří dlouhodobě k nejběžnějším badatelským tématům v archivech a je hned po genealogii druhým nejčastějším důvodem, proč se badatelé na archivní instituce obracejí. Mezi zájemci se neobjevují pouze jednotlivci, ale také firmy, investoři a veřejné instituce, kteří v souvislosti s koupí či rekonstrukcí nemovitosti usilují o získání původní stavební dokumentace a dalších informací o jejím historickém, zejména majetkoprávním vývoji. Jejich pozornost se od prvotního zájmu o stavební a technickou dokumentaci postupně rozšiřuje na otázky související s bývalými majiteli stavby a obecnější historii zázemí objektu.
Nemovitosti jakožto hmotní nositelé historické paměti mnohdy skrývají mimořádně cenné příběhy, ať již v podobě autorství významných architektů, nebo vazeb na osobnosti kulturního, politického či hospodářského života. Právě tento potenciál archivních pramenů stát se klíčem k „příběhům ukrytým v domech“ byl jedním z hlavních impulzů ke vzniku výstavy realizované ve spolupráci Státního oblastního archivu v Praze a Národního technického muzea (dále jen NTM). Pro účely výstavy byly vybrány reprezentativní příklady nemovitostí situovaných na území Středočeského kraje, přičemž byly primárně využity archivní prameny uložené ve výše jmenovaných institucích.
Chronologický rámec výstavy byl vymezen rokem 1948, který představuje zásadní mezník v dějinách vlastnických vztahů v důsledku znárodňovacích procesů. V odůvodněných případech však bylo toto chronologické hledisko překročeno, aby bylo možné názorněji představit další osudy vybraných staveb, například u obytných domů známých jako Věžáky v Kladně. Významnou roli při přípravě výstavy sehrál Archiv architektury a stavitelství NTM, jehož fondy a sbírky včetně pozůstalostí významných architektů představují zásadní pramen pro poznání stavebních dějin 19. a 20. století.
Záměrem autorů bylo vybrat nemovitosti, které se dochovaly do současnosti, aby návštěvník mohl propojit archivní prameny s konkrétním, fyzicky existujícím objektem a případně jej osobně navštívit. Výjimku tvoří synagoga v Příbrami, jejíž zařazení odráží specifické historické okolnosti spojené s perzekucí židovského obyvatelstva během nacistické okupace a obecně nízkou míru dochování těchto staveb i souvisejících pramenů.
Cílem není podat vyčerpávající přehled všech dostupných archivních zdrojů ani přinést nové vědecké interpretace jednotlivých objektů, ale ukázat možnosti archivního bádání a představit návod, kde lze nalézt základní informace o dané nemovitosti. U každého prezentovaného objektu je proto uveden přehled archivů a použitých pramenů, přičemž pro každou stavbu je zvýrazněn vždy jeden archivní fond či sbírka, která je buď pro daný typ objektu charakteristická, nebo naopak upozorňuje na méně intuitivní, avšak badatelsky přínosný zdroj informací.
