"Kreuzfahrt der Segelyacht Taormina des K. u. k. Yacht - Geschwaders nach Orinoko und Westindien"
Kritická edice
Národní technické muzeum 2023; 144 s., ISBN 978-80-7037-412_2 (online; pdf)
Převážně souběžný český text, částečně český text, anglické resumé
Hrabě Hieronymus Colloredo-Mannsfeld (1870–1942) byl druhorozený syn hraběte Hieronyma Colloredo-Mansfelda (1842–1881) a hraběnky Aglae roz. Festetics de Tolna (1840–1897). Colloredo-Mannsfeldům patřily v té době v Čechách tři rozsáhlé velkostatky: Dobříš, Opočno a Zbiroh. Jejich vlastníkem se stal po smrti Josefa, 5. knížete Colloredo-Mannsfelda (1813–1895), Hieronymův starší bratr Josef (1866–1957). Hieronymus vstoupil v roce 1889 do rakousko-uherského válečného námořnictva. Jako kadet se účastnil v první polovině devadesátých let 19. století plavby korvety SMS Fasana okolo světa. Rakousko-uherská válečná loď obeplula Jižní Ameriku, navštívila San Francisko, Havaj, Japonsko a přes Indický oceán a Suezský průliv se vracela do Středomoří a na Jadran. Ani další momenty Hieronymovy kariéry námořního důstojníka nepostrádaly dobrodružné momenty. Na palubě pancéřového křižníku SMS Maria Theresia se stal svědkem bitvy u Santiaga de Cuba, kde americké loďstvo porazilo španělskou válečnou flotilu a učinilo tak tečku za několikasetletou španělskou mocenskou přítomností nejen v Karibiku. Pak, v letech 1900 a 1901 následovala Hieronymova plavba na jachtě Taormině do oblasti Orinoka, Antil, Portorika a na východní pobřeží Spojených států amerických. Edice Hieronymových záznamů z této cesty a jejich komentovaný překlad představují hlavní náplň této práce. Můžeme připomenout i další etapu Hieronymovy kariéry námořního důstojníka, kde zaujme, že v letech 1904-1908 působil na postu rakousko-uherského námořního atašé v Japonsku. Kariéru „vojenského/námořního“ diplomata si zopakoval i o něco později, když byl pověřen výkonem postu námořního atašé v Německu. Neradostný závěr služby ve válečném loďstvu přinesl zánik Habsburské monarchie v roce 1918.
Hieronymus podnikl cestu do Orinoka jako velitel plachetní jachty Taorminy, přičemž byl rovněž jejím vlastníkem. Posádka lodi sestávala z několika námořníků a v jejím řízení pomáhali Hieronymovi dva jeho přátelé, rovněž důstojníci rakousko-uherského válečného námořnictva, Paul Pachner a Anton Dolenc. Výtlak Taorminy přesahoval 40 tun a měla takeláž tzv. yawlu. Zaoceánská plavba podniknutá na relativně malé lodi řízené jejím vlastníkem ovšem nepředstavovala úplnou raritu. Po světových mořích se plavila celá škála jak parních, tak plachetních plavidel, která měla sloužit k rekreaci svých movitých vlastníků, jak z řad evropské aristokracie, tak milionářů nejen Starého, ale též Nového světa. Zatímco někoho lákal luxus, další jednotlivci toužili po dobrodružství. To již nebylo vyhrazeno jen těm nejbohatším a na mořích se setkávala pozoruhodná sbírka dobrodruhů, kteří se předháněli v touze po dosažení těch nejpozoruhodnějších rekordů, či je k cestám pobízely další, mnohdy nečekané motivy. Hieronymova plavba ovšem nepředstavovala pouze jednu z více forem takto naznačených volnočasových a sportovních aktivit. Posádka Taorminy totiž sbírala data hydrometeorologické povahy, které následně zpracovávala Německá námořní stráž v Hamburku. I zde se mohlo jednat o spojení příjemného s užitečným. Podobně sbíral podklady pro své vědecké práce na pomezí více vědních oboru například arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský. Hieronymova cesta ovšem mohla mít i další aspekt, když jeho hydrografické údaje našly využití během německé intervence proti Venezuele v roce 1902 a na počátku roku 1902. V tomto ohledu je již i více logické, že dlouhou, více jak roční dovolenou, dostali vedle Hieronyma i jeho dva kolegové, respektive že žádný z nich nevnímal takhle dlouhou absenci ve službě ve válečném námořnictvu jako překážku ve své kariéře. Hieronymus zamířil se svojí lodí nejprve ke Gibralturu absolvoval krátkou zastávku na Tenerife a po překonání Atlantického oceánu se se svojí lodí na nějaký čas zdržel v Port of Spain na Trinidadu. Dále posádka Taorminy putovala po Orinoku a doplula až do Ciudad Bolívar. Cesta pokračovala na Martinik a návštěvou venezuelského hlavního města Caracasu. Následně Taormina zamířila na Britské Panenské ostrovy, Portoriko a Bahamy. Poslední etapu cesty představovala návštěva Floridy a plavba podél východního pobřeží Spojených států amerických.
Hieronymův cestopis plavby Taorminy vznikal s určitým časovým odstupem po jeho návratu do Evropy. Zda ho zamýšlel vydat tiskem se nepodařilo prokázat. S pochopením pro detaily v něm popsal především cestu do Orinoka a k pobřeží Spojených státu amerických. Druhou etapu své cesty, která rovněž nebyla prostá zajímavých detailů, již s vysvětlením, že se netýkala obsluhy jeho plachetnice, nepopisoval. Hrabě Hieronymus nám předkládá své zážitky s neobyčejným nadhledem. Pohyboval se ovšem v realitě své doby, takže hodnocení řady jeho prožitků musíme interpretovat v kontextu tehdejšího diskursu. Mnohdy ale překvapí, jak je řada momentů z reality každodenního života Venezuely a řady míst na Velkých a Malých Antilách aktuální. Hieronymův cestopis předkládáme v podobě kritické edice a překladu do českého jazyka, opatřeným textovými a věcnými poznámkami.
Po zakoupení PDF publikace obdržíte odkaz - časově neomezený - na kterém si publikaci můžete buď číst nebo stáhnout do svého zařízení. Publikaci nejde tisknout.
* Údaje takto označené jsou povinné a je třeba je vždy vyplnit.
* Údaje takto označené jsou povinné a je třeba je vždy vyplnit.
"Kreuzfahrt der Segelyacht Taormina des K. u. k. Yacht - Geschwaders nach Orinoko und Westindien"
Kritická edice
Národní technické muzeum 2023; 144 s., ISBN 978-80-7037-412_2 (online; pdf)
Převážně souběžný český text, částečně český text, anglické resumé
Hrabě Hieronymus Colloredo-Mannsfeld (1870–1942) byl druhorozený syn hraběte Hieronyma Colloredo-Mansfelda (1842–1881) a hraběnky Aglae roz. Festetics de Tolna (1840–1897). Colloredo-Mannsfeldům patřily v té době v Čechách tři rozsáhlé velkostatky: Dobříš, Opočno a Zbiroh. Jejich vlastníkem se stal po smrti Josefa, 5. knížete Colloredo-Mannsfelda (1813–1895), Hieronymův starší bratr Josef (1866–1957). Hieronymus vstoupil v roce 1889 do rakousko-uherského válečného námořnictva. Jako kadet se účastnil v první polovině devadesátých let 19. století plavby korvety SMS Fasana okolo světa. Rakousko-uherská válečná loď obeplula Jižní Ameriku, navštívila San Francisko, Havaj, Japonsko a přes Indický oceán a Suezský průliv se vracela do Středomoří a na Jadran. Ani další momenty Hieronymovy kariéry námořního důstojníka nepostrádaly dobrodružné momenty. Na palubě pancéřového křižníku SMS Maria Theresia se stal svědkem bitvy u Santiaga de Cuba, kde americké loďstvo porazilo španělskou válečnou flotilu a učinilo tak tečku za několikasetletou španělskou mocenskou přítomností nejen v Karibiku. Pak, v letech 1900 a 1901 následovala Hieronymova plavba na jachtě Taormině do oblasti Orinoka, Antil, Portorika a na východní pobřeží Spojených států amerických. Edice Hieronymových záznamů z této cesty a jejich komentovaný překlad představují hlavní náplň této práce. Můžeme připomenout i další etapu Hieronymovy kariéry námořního důstojníka, kde zaujme, že v letech 1904-1908 působil na postu rakousko-uherského námořního atašé v Japonsku. Kariéru „vojenského/námořního“ diplomata si zopakoval i o něco později, když byl pověřen výkonem postu námořního atašé v Německu. Neradostný závěr služby ve válečném loďstvu přinesl zánik Habsburské monarchie v roce 1918.
Hieronymus podnikl cestu do Orinoka jako velitel plachetní jachty Taorminy, přičemž byl rovněž jejím vlastníkem. Posádka lodi sestávala z několika námořníků a v jejím řízení pomáhali Hieronymovi dva jeho přátelé, rovněž důstojníci rakousko-uherského válečného námořnictva, Paul Pachner a Anton Dolenc. Výtlak Taorminy přesahoval 40 tun a měla takeláž tzv. yawlu. Zaoceánská plavba podniknutá na relativně malé lodi řízené jejím vlastníkem ovšem nepředstavovala úplnou raritu. Po světových mořích se plavila celá škála jak parních, tak plachetních plavidel, která měla sloužit k rekreaci svých movitých vlastníků, jak z řad evropské aristokracie, tak milionářů nejen Starého, ale též Nového světa. Zatímco někoho lákal luxus, další jednotlivci toužili po dobrodružství. To již nebylo vyhrazeno jen těm nejbohatším a na mořích se setkávala pozoruhodná sbírka dobrodruhů, kteří se předháněli v touze po dosažení těch nejpozoruhodnějších rekordů, či je k cestám pobízely další, mnohdy nečekané motivy. Hieronymova plavba ovšem nepředstavovala pouze jednu z více forem takto naznačených volnočasových a sportovních aktivit. Posádka Taorminy totiž sbírala data hydrometeorologické povahy, které následně zpracovávala Německá námořní stráž v Hamburku. I zde se mohlo jednat o spojení příjemného s užitečným. Podobně sbíral podklady pro své vědecké práce na pomezí více vědních oboru například arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský. Hieronymova cesta ovšem mohla mít i další aspekt, když jeho hydrografické údaje našly využití během německé intervence proti Venezuele v roce 1902 a na počátku roku 1902. V tomto ohledu je již i více logické, že dlouhou, více jak roční dovolenou, dostali vedle Hieronyma i jeho dva kolegové, respektive že žádný z nich nevnímal takhle dlouhou absenci ve službě ve válečném námořnictvu jako překážku ve své kariéře. Hieronymus zamířil se svojí lodí nejprve ke Gibralturu absolvoval krátkou zastávku na Tenerife a po překonání Atlantického oceánu se se svojí lodí na nějaký čas zdržel v Port of Spain na Trinidadu. Dále posádka Taorminy putovala po Orinoku a doplula až do Ciudad Bolívar. Cesta pokračovala na Martinik a návštěvou venezuelského hlavního města Caracasu. Následně Taormina zamířila na Britské Panenské ostrovy, Portoriko a Bahamy. Poslední etapu cesty představovala návštěva Floridy a plavba podél východního pobřeží Spojených států amerických.
Hieronymův cestopis plavby Taorminy vznikal s určitým časovým odstupem po jeho návratu do Evropy. Zda ho zamýšlel vydat tiskem se nepodařilo prokázat. S pochopením pro detaily v něm popsal především cestu do Orinoka a k pobřeží Spojených státu amerických. Druhou etapu své cesty, která rovněž nebyla prostá zajímavých detailů, již s vysvětlením, že se netýkala obsluhy jeho plachetnice, nepopisoval. Hrabě Hieronymus nám předkládá své zážitky s neobyčejným nadhledem. Pohyboval se ovšem v realitě své doby, takže hodnocení řady jeho prožitků musíme interpretovat v kontextu tehdejšího diskursu. Mnohdy ale překvapí, jak je řada momentů z reality každodenního života Venezuely a řady míst na Velkých a Malých Antilách aktuální. Hieronymův cestopis předkládáme v podobě kritické edice a překladu do českého jazyka, opatřeným textovými a věcnými poznámkami.
Po zakoupení PDF publikace obdržíte odkaz - časově neomezený - na kterém si publikaci můžete buď číst nebo stáhnout do svého zařízení. Publikaci nejde tisknout.
