Národní technické muzeum 2024, 155 s., bar., rozměr 165 x 245 mm, ISBN 978-80-7037-423-8
Kniha Jednotný čas představuje fenomén časové synchronizace a jeho konkrétní společenské, kulturní a technické projevy. Synchronizace, sjednocení času do sdíleného nadregionálně akceptovaného řádu reprezentuje hlubší a komplexnější procesy přerodu společnosti z tradičního uspořádání ve společnost moderní.
Časové ukazatele jsou určitými majáky doby. Zatímco starověké civilizace vztyčovaly obelisky a gnomóny, které byly osami světa, středověká Evropa časový ukazatel umístila na kostelní věž. Městské a měšťanské společnosti si čas umístily do průčelí radnic a úřadů, rozvinutější občanská společnost konce 19. a počátku 20 století čas liberalizovala jeho dostupností díky pouličním hodinám. Veřejný čas a informace o čase nesou vždy společenské a kulturní konotace. Vypovídají mnohé o politickém uspořádání a distribuci moci a hodnotách společnosti, která se jimi řídí. Kdo má právo určovat správný čas nebo pověření z vyšší moci rytmizovat řád světa.
Jak docházkové hodiny, tak systémy jednotného času i lístkové informační tabule přinášely veřejnosti informace, které napomáhaly její disciplinaci, synchronizaci a rytmizaci. Zároveň však tím, že byly součástí veřejného prostoru, tvořily určitý typický vizuální prvek, jehož přítomnost reflektovala popkultura nebo umění. Ukazatele jednotného času, černobílé ciferníky podružných hodin produkovaných za první republiky firmou Jednotný čas, později československým podnikem Elektročas/Pragotron, tento emblematický fenomén mnohých veřejných budov, nádraží, fabrik škol a úřadů patří k určitým estetickým dominantám druhé poloviny 20. století.
Uniform Time
The book Unified Time presents the phenomenon of time synchronization and its specific social, cultural and technical manifestations. Synchronization, the unification of time into a shared supra-regionally accepted order, represents deeper and more complex processes of the transformation of society from a traditional organization into a modern society.
Time indicators are certain beacons of the times. While ancient civilizations erected obelisks and gnomons, which were the axes of the world, medieval Europe placed the time indicator on the church tower. Urban and bourgeois societies placed the time on the facades of town halls and offices, the more developed civil society of the late 19th and early 20th centuries liberalized time by making it available thanks to street clocks. Public time and information about time always carry social and cultural connotations. They say a lot about the political organization and distribution of power and the values of the society that governs them. Who has the right to determine the correct time or a mandate from a higher power to set the rhythm of the world order.
Both the attendance clocks, the unified time systems and the card information boards brought information to the public that helped to discipline, synchronize and rhythmize it. At the same time, by being part of the public space, they formed a certain typical visual element, the presence of which was reflected in pop culture or art. The indicators of unified time, the black and white dials of the secondary clocks produced during the First Republic by the company Jednotný čas, later by the Czechoslovak company Elektročas/Pragotron, this emblematic phenomenon of many public buildings, railway stations, factories, schools and offices belong to certain aesthetic dominants of the second half of the 20th century.
* Údaje takto označené jsou povinné a je třeba je vždy vyplnit.
* Údaje takto označené jsou povinné a je třeba je vždy vyplnit.
Národní technické muzeum 2024, 155 s., bar., rozměr 165 x 245 mm, ISBN 978-80-7037-423-8
Kniha Jednotný čas představuje fenomén časové synchronizace a jeho konkrétní společenské, kulturní a technické projevy. Synchronizace, sjednocení času do sdíleného nadregionálně akceptovaného řádu reprezentuje hlubší a komplexnější procesy přerodu společnosti z tradičního uspořádání ve společnost moderní.
Časové ukazatele jsou určitými majáky doby. Zatímco starověké civilizace vztyčovaly obelisky a gnomóny, které byly osami světa, středověká Evropa časový ukazatel umístila na kostelní věž. Městské a měšťanské společnosti si čas umístily do průčelí radnic a úřadů, rozvinutější občanská společnost konce 19. a počátku 20 století čas liberalizovala jeho dostupností díky pouličním hodinám. Veřejný čas a informace o čase nesou vždy společenské a kulturní konotace. Vypovídají mnohé o politickém uspořádání a distribuci moci a hodnotách společnosti, která se jimi řídí. Kdo má právo určovat správný čas nebo pověření z vyšší moci rytmizovat řád světa.
Jak docházkové hodiny, tak systémy jednotného času i lístkové informační tabule přinášely veřejnosti informace, které napomáhaly její disciplinaci, synchronizaci a rytmizaci. Zároveň však tím, že byly součástí veřejného prostoru, tvořily určitý typický vizuální prvek, jehož přítomnost reflektovala popkultura nebo umění. Ukazatele jednotného času, černobílé ciferníky podružných hodin produkovaných za první republiky firmou Jednotný čas, později československým podnikem Elektročas/Pragotron, tento emblematický fenomén mnohých veřejných budov, nádraží, fabrik škol a úřadů patří k určitým estetickým dominantám druhé poloviny 20. století.
Uniform Time
The book Unified Time presents the phenomenon of time synchronization and its specific social, cultural and technical manifestations. Synchronization, the unification of time into a shared supra-regionally accepted order, represents deeper and more complex processes of the transformation of society from a traditional organization into a modern society.
Time indicators are certain beacons of the times. While ancient civilizations erected obelisks and gnomons, which were the axes of the world, medieval Europe placed the time indicator on the church tower. Urban and bourgeois societies placed the time on the facades of town halls and offices, the more developed civil society of the late 19th and early 20th centuries liberalized time by making it available thanks to street clocks. Public time and information about time always carry social and cultural connotations. They say a lot about the political organization and distribution of power and the values of the society that governs them. Who has the right to determine the correct time or a mandate from a higher power to set the rhythm of the world order.
Both the attendance clocks, the unified time systems and the card information boards brought information to the public that helped to discipline, synchronize and rhythmize it. At the same time, by being part of the public space, they formed a certain typical visual element, the presence of which was reflected in pop culture or art. The indicators of unified time, the black and white dials of the secondary clocks produced during the First Republic by the company Jednotný čas, later by the Czechoslovak company Elektročas/Pragotron, this emblematic phenomenon of many public buildings, railway stations, factories, schools and offices belong to certain aesthetic dominants of the second half of the 20th century.
