Práce z dějin techniky a přírodních věd - svazek 67
Národní technické muzeum, Praha 2022, rozměr 165x240 mm, 181 stran, ISBN 978-80-7037-379-8
Vladimír Mandl je světové veřejnosti znám jako zakladatel kosmického práva. Kromě toho byl vlastníkem československého patentu na „vysokostoupající raketu“ z roku 1935.
Narodil se 20. března 1899 v Plzni do rodiny advokáta Matouše Mandla, jenž byl dlouholetým plzeňským politikem a první československým primátorem města Plzně. Od mládí se jeho zájmy točily kolem techniky, dokonce sám psal, že již ve svých čtrnácti letech se pokoušel zkonstruovat na borském letišti letadlo těžší vzduchu. Jeho tatínek si ale přál, aby vystudoval práva, což také učinil. Kvůli svým neotřelým názorům a životním postojům ale měl později potíže dosáhnout habilitace na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a na Českém vysokém učení technickém. Habilitace z práva dosáhl až na německé univerzitě v Erlangenu.
Mandl pocházel z významné rodiny. Jeho dědeček z matčiny strany Josef Čipera patřil k vlastencům a českým politikům, jeho otec Matouš se kromě advokátní a politické činnosti do plzeňské historie zapsal jako zakladatel Obrazárny města Plzně (dnes Západočeská galerie v Plzni) a mecenáš umění. Bratr Matouše Josef se proslavil jako malíř, jehož dílo odborníci začínají oceňovat až dnes. Je mimo jiné autorem obrazů řady plzeňských primátorů, jimiž se dodnes může magistrát právem chlubit. Syn Vladimíra Mandla Petr vynikl v oblasti pojistné matematiky a dosáhl akademického stupně univerzitního profesora.
Vladimír Mandl napsal řadu publikací z oblasti automobilového a leteckého práva, ale k jeho nejstěžejnějším dílům patří česky a německy vydané studie Problém mezihvězdné dopravy a Kosmické právo (Das Welt-Raum Recht). Dopisoval si se s řadou průkopníků kosmických letů jako Hermannem Oberthem, Guido von Pirquetem, Robertem Esnault-Pelterie, Konstantinem Eduardovičem Ciolkovským, Nikolajem Aleksejevičem Ryninen, Willy Leyem a dalšími. Kromě toho se stal přesvědčeným technokratem, člověkem, který se domníval, že právě rozvoj techniky a vláda techniků jsou jediným lékem na neduhy lidstva, zvláště po světové válce.
Spolu s dlouholetým kurátorem (správcem) letecké sbírky tehdejšího Technického muzea československého, předchůdce Národního technického muzea, Vladimírem Karmazínem se snažil až do konce svého krátkého ale plodného života založit samostatné Letecké muzeum československé. Sám k létání také tíhl. Stal se diplomovaným československým pilotem. Zkoušky složil v Západočeském aeroklubu v Plzni 30. srpna 1929. Vladimír Mandl zemřel předčasně na tuberkulózu v sanatoriu na Pleši 8. ledna 1941.
Jeho životu se věnuje kolektivní monografie, kterou vydalo Národní technické muzeum. Editorem a autorem jedné kapitoly je Michal Plavec z Národního technického muzea. Další autory jsou Dr. Jitka Janečková z Archivu města Plzně, docentka Naděžda Morávková ze Západočeské univerzity v Plzni, docent Jan Štemberk z Univerzity Karlovy, docent Petr Hadrava z Astronomického ústavu České akademie věd a Dr. Jan Kotůlek z Vysoké školy báňské — Technické univerzity Ostrava.
* Údaje takto označené jsou povinné a je třeba je vždy vyplnit.
* Údaje takto označené jsou povinné a je třeba je vždy vyplnit.
Práce z dějin techniky a přírodních věd - svazek 67
Národní technické muzeum, Praha 2022, rozměr 165x240 mm, 181 stran, ISBN 978-80-7037-379-8
Vladimír Mandl je světové veřejnosti znám jako zakladatel kosmického práva. Kromě toho byl vlastníkem československého patentu na „vysokostoupající raketu“ z roku 1935.
Narodil se 20. března 1899 v Plzni do rodiny advokáta Matouše Mandla, jenž byl dlouholetým plzeňským politikem a první československým primátorem města Plzně. Od mládí se jeho zájmy točily kolem techniky, dokonce sám psal, že již ve svých čtrnácti letech se pokoušel zkonstruovat na borském letišti letadlo těžší vzduchu. Jeho tatínek si ale přál, aby vystudoval práva, což také učinil. Kvůli svým neotřelým názorům a životním postojům ale měl později potíže dosáhnout habilitace na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a na Českém vysokém učení technickém. Habilitace z práva dosáhl až na německé univerzitě v Erlangenu.
Mandl pocházel z významné rodiny. Jeho dědeček z matčiny strany Josef Čipera patřil k vlastencům a českým politikům, jeho otec Matouš se kromě advokátní a politické činnosti do plzeňské historie zapsal jako zakladatel Obrazárny města Plzně (dnes Západočeská galerie v Plzni) a mecenáš umění. Bratr Matouše Josef se proslavil jako malíř, jehož dílo odborníci začínají oceňovat až dnes. Je mimo jiné autorem obrazů řady plzeňských primátorů, jimiž se dodnes může magistrát právem chlubit. Syn Vladimíra Mandla Petr vynikl v oblasti pojistné matematiky a dosáhl akademického stupně univerzitního profesora.
Vladimír Mandl napsal řadu publikací z oblasti automobilového a leteckého práva, ale k jeho nejstěžejnějším dílům patří česky a německy vydané studie Problém mezihvězdné dopravy a Kosmické právo (Das Welt-Raum Recht). Dopisoval si se s řadou průkopníků kosmických letů jako Hermannem Oberthem, Guido von Pirquetem, Robertem Esnault-Pelterie, Konstantinem Eduardovičem Ciolkovským, Nikolajem Aleksejevičem Ryninen, Willy Leyem a dalšími. Kromě toho se stal přesvědčeným technokratem, člověkem, který se domníval, že právě rozvoj techniky a vláda techniků jsou jediným lékem na neduhy lidstva, zvláště po světové válce.
Spolu s dlouholetým kurátorem (správcem) letecké sbírky tehdejšího Technického muzea československého, předchůdce Národního technického muzea, Vladimírem Karmazínem se snažil až do konce svého krátkého ale plodného života založit samostatné Letecké muzeum československé. Sám k létání také tíhl. Stal se diplomovaným československým pilotem. Zkoušky složil v Západočeském aeroklubu v Plzni 30. srpna 1929. Vladimír Mandl zemřel předčasně na tuberkulózu v sanatoriu na Pleši 8. ledna 1941.
Jeho životu se věnuje kolektivní monografie, kterou vydalo Národní technické muzeum. Editorem a autorem jedné kapitoly je Michal Plavec z Národního technického muzea. Další autory jsou Dr. Jitka Janečková z Archivu města Plzně, docentka Naděžda Morávková ze Západočeské univerzity v Plzni, docent Jan Štemberk z Univerzity Karlovy, docent Petr Hadrava z Astronomického ústavu České akademie věd a Dr. Jan Kotůlek z Vysoké školy báňské — Technické univerzity Ostrava.
