Národní technické muzeum, Praha 2022, rozměr 215x265 mm, 371 stran, ISBN 978-80-7037-345-3
Emil Votoček (1872–1950) byl významnou postavou české chemie, profesorem experimentální anorganické a organické chemie. Stal se jednou z vůdčích osobností České vysoké školy chemické, z jejíhož chemického odboru vznikla v roce 1920 Vysoká škola chemicko technologického inženýrství. Věnoval se především základnímu výzkumu v organické a analytické chemii a ve fytochemii. Zpočátku se zaměřil na problematiku syntetických barviv, později se zabýval především chemií monosacharidů. Podílel se na podobě českého chemického anorganického názvosloví a byl jedním z prvních našich zástupců v Mezinárodní unii pro čistou a užitou chemii (IUPAC). V časopise Chemické listy byl dlouholetým členem redakční rady. Od roku 1929 vychází časopis Collection of the Czechoslovak Chemical Communications, který založil s Jaroslavem Heyrovským. V roce 1939 musel Emil Votoček předčasně odejít do penze a po válce již v pedagogické práci nepokračoval. Nedožil se bohužel vzniku samostatné Vysoké školy chemicko technologické v roce 1952, ani udělení Nobelovy ceny svým žákům – Jaroslavu Heyrovskému v roce 1959 a Vladimiru Prelogovi v roce 1975. Přesto je Vysoká škola chemicko technologická úzce spjata s jeho jménem a hlásí se k jeho odkazu. Emil Votoček byl renesančním člověkem. Vynikal v přírodních vědách i v řadě humanitních oborů. Byl schopen číst, psát i přednášet francouzsky, německy, anglicky, italsky, španělsky, polsky a srbochorvatsky, uměl latinsky. Spojení záliby v přírodních vědách a zájmu o lexikografii, filologii a frazeologii ho vedlo k sepsání několika vícejazyčných slovníků. Od mládí měl zájem o hudbu, hrál na klavír, housle, violoncello, kontrabas, flétnu a klarinet. V dospělosti několik let studoval skladbu na Pražské konzervatoři. Je autorem řady komorních skladeb a desítek písní, sestavil Hudební slovník cizích výrazů a rčení. Votoček byl rovněž společenským člověkem, rád se setkával s představiteli vědeckého, kulturního a politického života, z nichž se mnozí se stali jeho přáteli. I když byl Emil Votoček významným českým chemikem s mezinárodním přesahem, nebyla mu dosud věnována samostatná monografie. Cílem publikace je shrnout zásadní fakta jeho života, připomenout význam jeho odborné činnosti a zasadit jeho osobnost do dobového a celoevropského kontextu. Pozornost je věnována i Votočkovým uměleckým aktivitám. Dosud nepublikované historické fotografie a dokumenty tvoří mozaiku, jejíž jednotlivé díly do sebe organicky zapadají a přibližují nám Votočka jako neobvykle bohatou a strukturovanou osobnost.
* Údaje takto označené jsou povinné a je třeba je vždy vyplnit.
* Údaje takto označené jsou povinné a je třeba je vždy vyplnit.
Národní technické muzeum, Praha 2022, rozměr 215x265 mm, 371 stran, ISBN 978-80-7037-345-3
Emil Votoček (1872–1950) byl významnou postavou české chemie, profesorem experimentální anorganické a organické chemie. Stal se jednou z vůdčích osobností České vysoké školy chemické, z jejíhož chemického odboru vznikla v roce 1920 Vysoká škola chemicko technologického inženýrství. Věnoval se především základnímu výzkumu v organické a analytické chemii a ve fytochemii. Zpočátku se zaměřil na problematiku syntetických barviv, později se zabýval především chemií monosacharidů. Podílel se na podobě českého chemického anorganického názvosloví a byl jedním z prvních našich zástupců v Mezinárodní unii pro čistou a užitou chemii (IUPAC). V časopise Chemické listy byl dlouholetým členem redakční rady. Od roku 1929 vychází časopis Collection of the Czechoslovak Chemical Communications, který založil s Jaroslavem Heyrovským. V roce 1939 musel Emil Votoček předčasně odejít do penze a po válce již v pedagogické práci nepokračoval. Nedožil se bohužel vzniku samostatné Vysoké školy chemicko technologické v roce 1952, ani udělení Nobelovy ceny svým žákům – Jaroslavu Heyrovskému v roce 1959 a Vladimiru Prelogovi v roce 1975. Přesto je Vysoká škola chemicko technologická úzce spjata s jeho jménem a hlásí se k jeho odkazu. Emil Votoček byl renesančním člověkem. Vynikal v přírodních vědách i v řadě humanitních oborů. Byl schopen číst, psát i přednášet francouzsky, německy, anglicky, italsky, španělsky, polsky a srbochorvatsky, uměl latinsky. Spojení záliby v přírodních vědách a zájmu o lexikografii, filologii a frazeologii ho vedlo k sepsání několika vícejazyčných slovníků. Od mládí měl zájem o hudbu, hrál na klavír, housle, violoncello, kontrabas, flétnu a klarinet. V dospělosti několik let studoval skladbu na Pražské konzervatoři. Je autorem řady komorních skladeb a desítek písní, sestavil Hudební slovník cizích výrazů a rčení. Votoček byl rovněž společenským člověkem, rád se setkával s představiteli vědeckého, kulturního a politického života, z nichž se mnozí se stali jeho přáteli. I když byl Emil Votoček významným českým chemikem s mezinárodním přesahem, nebyla mu dosud věnována samostatná monografie. Cílem publikace je shrnout zásadní fakta jeho života, připomenout význam jeho odborné činnosti a zasadit jeho osobnost do dobového a celoevropského kontextu. Pozornost je věnována i Votočkovým uměleckým aktivitám. Dosud nepublikované historické fotografie a dokumenty tvoří mozaiku, jejíž jednotlivé díly do sebe organicky zapadají a přibližují nám Votočka jako neobvykle bohatou a strukturovanou osobnost.
